Příběhy (ne)obyčejného dne života navíc

V červnu se mi ale naskytla příležitost vzít si uprostřed týdne den volna a vyrazit na den na chalupu. Probudila jsem se do krásného dne a místo vymýšlení celodenního výletu na kole nebo celodenní práce na chalupě jsem si napřed ráno v klidu šla zacvičit do zahrady jógu. Vnímala jsem klid přírody kolem, poslouchala zpěv ptáků, ranní vánek mi přinášel spoustu svěžích vůní ze zahrady. Venkovská pohoda mě tak ohromila, že se mi podařilo dosnídat až kolem desáté a na snídani jsem plynule navázala kávou a čtením knížky ve stínu kaštanu. Tak dlouho jsem si v klidu venku nečetla! Možná naposledy před deseti lety… Po obědě jsem se pod kaštan natáhla, poslouchala šumění listí, pozorovala ptáky hnízdící ve stromě a bylo mi strašně dobře. Nic jsem nemusela, nikam jsem nespěchala, neměla jsem pocit, že by mě nějaká povinnost někam táhla nebo do něčeho nutila, užívala jsem si neskonalého klidu a pohody. Asi hodinu z odpoledne jsem strávila telefonátem s babičkou, která mě neustále přerušovala a říkala: “Už konči, určitě toho máš hodně, tak ať tě já,bába stará nezdržuju.” Nezdržovala. Abych se trochu protáhla, vyrazila jsem v podvečer na chvíli na kolo objet okolní vesnice a místní zapadlé silničky. Tentokrát mě ale nic nikam nehnalo. Neměla jsem potřebu dupat do pedálů a hltat kilometry. Když jsem zahlédla něco, co mě zaujalo, ať už to byly labutě s mláďaty na rybníce, malá telátka v ohradě nebo jen krásná krajinná scenérie, vždy jsem zastavila a rozplývala se nad tou nádherou. Večer jsme si s kamarádem na chalupě nalili víno, posadili se na verandu a v hovoru a občas i mlčky vydrželi sedět do pozdních večerních hodin.

Bylo mi jasné, že tentokrát nebudu mít žádnou posluchačsky atraktivní historku pro kamarády, ale o tom to není. Vystoupení z kolotoče běžných dní pro mě bylo fascinující. Dělala jsem jen to, co se mi chtělo. Neřešila jsem žádné resty a na chvíli zbrzdila motor, který mě neustále žene vpřed. Vystoupení z běžně zajetých kolejí mi zbystřilo smysly a naplnilo mě nepopsatelným pocitem štěstí. Ač neatraktivní, rozpovídala jsem se o svém (ne)obyčejném dni kolegům u oběda v práci a zjistila, že jeden z kolegů se snaží si takový den dopřát každý týden. Teď už chápu, proč působí tak vyzenovaně! Ale většina kolegů to absolutně nebyla schopná pochopit. A tak vznikl nápad nás “zevláků”, že bychom našimi zkušenostmi rádi inspirovali kolegy i naše klienty a rádi bychom jim stejně nezapomenutelný zážitek, jaký jsme zažili my (resp. kolega Honza zažívá pravidelně), pomohli zrealizovat.

Takto se zrodila myšlenka dopřát i vám Jeden den života navíc. Doufáme, že vám bude inspirací a že vám pomůže zažít nejen Jeden (ne)obyčejný den volna podle vašich představ, ale třeba i zamyslet se nad tím, že ne jen shonem a stresem, živ je člověk.

Inspiraci kolegů jsme vzali velice vážně a rozhodli se Zážitkáře obdarovat Jedním dnem života navíc. Nikdy by nás nenapadlo, že by volný den podle vlastních představ mohl být tak těžko uchopitelná věc. Hned začali plánovat, jak budou doma uklízet či dohánět jiné pracovní resty. Poměrně dlouho jsme museli vysvětlovat, s jakým cílem jsme Jeden den života navíc vymýšleli, a že si opravdu zaslouží užít si den nepoháněný stresem a prací. Stálo nás to nemalé úsilí, ale nakonec jsme nejspíš byli pochopeni. Jak si svůj den života navíc užili nebo se chystají využít kolegové, si můžete přečíst v tomto článku a třeba se můžete nechat inspirovat.

Tento text sepisuji s několika týdenním odstupem od mého zcela (ne)obyčejného dne života navíc a stále, když si na ten den vzpomenu, vrací se mi pocity klidu a štěstí, které jako by prostoupily celým mým tělem. Těším se na další takový den, kdy něco udělám jinak a energii z toho budu čerpat ještě několik dalších týdnů.

Článek napsala: Bára V.

Chcete také Jeden den života navíc? ---> Přečtěte si o něm více

A jak si nakonec užili Den volna naši zážitkáři? ---> Otestovali jsme na jejich vlastní kůži