V poslední době se mi sport vyhýbá jako čert kříži. Jediný pohyb, co mé tělo dostává, je pohyb z práce do fitka a z fitka domů k plotně či jiným úkolům a projektům. Což mne docela štve, jelikož jsem v minulosti celkem aktivně hrával basketball, který miluji. Rozhodl jsem se tedy k činům.
Vyrazili jsme s přáteli na paintball . Skupina kancelářských krys, tatínků a lenochů se zvedlo konečně z gauče a vydalo se na hřiště, kde je čekal pot a barevné zásahy do těla. Polomrtvé obličeje se ráno sešly na parkovišti a se zíváním nastoupilo do auta. Nikdo z nás neměl skoro žádné zkušenosti s tímhle sportem, nepočítáme-li počítačové hry, kdy si každý hrál na Ramba či ze sledování akčních filmů, kde je hrdina nezasáhnutelný, má neomezeno nábojů a vždy se trefí.
Jakmile jsme dorazili do cíle, na venkovní lesní hřiště v Benešově, zmocnil se nás velice zajímavý pocit. Takové menší tetelení v konečcích prstů a nejednalo se o žádné abstinenční příznaky, leč se v nás začalo probouzet dítě. Dítě, které před dávnými lety běhalo po zahradě s klackem v ruce a řvalo "pif" a "paf" a tato zábava nám stačila na celý den, než jsme padli obličejem do peřin. Rozespalé obličeje se začaly měnit v usměvavé křenivé xichtíky, které byly velice nakažlivé. Bylo na nás prostě znát, že se na to těšíme.
Seznámili jsme se s instruktorem, který již dobře věděl, jaké zelenáče má před sebou. Pečlivě nám všechno vysvětlil a obeznámil nás s bezpečnostními pravidly, které je potřeba respektovat. Nafasovali jsme overaly, masky a samozřejmě zbraně. Pak už se stačilo jen rozdělit do týmů a nabrat kuličky do zásobníku. A šlo se do akce!
Bylo nás celkem 16, čili celkem přívětivá bojová skupinka připravená na různé herní scénáře, co si pro nás instruktor připravil. Hřiště je koncipované v lese, kde jsou různé příkopy, malé dřevěné bunkry, spousta překážek, za kterými se lze krýt, leč ne vždy překážky zachytí všechnu tu barevnou salvu. Každá hra trvala přibližně 10 až 20 minut a pokaždé, když jsme ze hřiště vyšli dobýt munici či se osvěžit, tak jsme se sešli všichni zpocení, rudí, trošku i někdy bolaví (někdo více, někdo méně, dle toho, jak se uměl krýt či dle toho, zda si ho jeho tým nespletl s nepřítelem), ale hlavně jsme se všichni chechtali jak pominutí. Adrenalin, zábava, onen "akční" pohyb, to vše vytvářelo ten správně namíchaný koktejl emocí. Prostě jsme si paintball zamilovali a to bez výjimky. I ti, kteří se nedokopou jít pěšky do první patra a radši se svezou výtahem, i ti, do kterých byste nikdy neřekli, že by mohli běhat. Všichni utíkali, skákali, váleli se po zemi, hulákali a komentovali dění na hřišti, i když tam byli třeba jen 5 minut. Prostě se všichni skvěle bavili. Bylo jedno, jestli jsme vystříleli celý zásobník či jen 10 kuliček za hru. Hlavní bylo, že jsme na chvíli zapomněli na své problémy či strasti z práce. Někdo si odpočinul, někdo vyventiloval stres a někdo prostě vypnul.
Jak to celé shrnout? Skupina přátel, kteří se vidí občas u piva či větších sešlostí se prostě vydala do lesa běhat v overalu s plastovou maskou na obličeji s cílem zasáhnout toho druhého barevnou letící kuličkou. Kromě toho, že druhý den budete zkoumat modřinu a nenávidět toho, kdo vám ji způsobil, si budeme uchovávat vzpomínku, kdy jsme se proměnili na chvíli na kluky a holky, kteří si prostě užili skvělý akční den plný smíchu a hezkých vzpomínek. A to, že jsme si odnesli i nějakou tu modřinu, to přeci nevadí. Už teď plánujeme, jak půjdeme znova, protože návratů do dětství není nikdy dost. :)
Článek napsal: Filip S.
Další střílející zážitky: Paintball bez barev , Paintballová bitva , Paintball pro děti Airsoftová bitva
Letos bereme Vánoce do svých rukou :-) Vánoční dárky posíláme okamžitě do e-mailu a v dárkovém balení stíháme doručovat až do 23.12.2024.
Jak už to u nás bývá zvykem, veškeré zážitky u nás rádi zkoušíme na vlastní kůži, abychom vám všem, našim milým i budoucím Zážitkářům, mohli poté předat ty nejdetailnější informace. A jinak tomu nebylo ani u našich nových zážitkových balíčků na střelnici.