Vše, co jste potřebovali vědět o větrném tunelu a báli jste se zeptat

Pokud se necítíte na to, rovnou vyskočit z letadla, ale zároveň toužíte zažít pocit volného pádu, pak je Větrný tunel určený přesně pro vás. Aktuálně jediný takový unikátní simulátor provozuje společnost Hurricane Factory a nachází se v Praze Letňanech. Tunel je otevřený jak profesionálům, tak všem zájemcům ze strany široké veřejnosti. Pro létání ve větrném tunelu není potřeba mít žádné předchozí zkušenosti. Ať už (ne)máte jakoukoli fyzickou kondici, let v tunelu zvládnete. Jediné omezení je minimální věk 5 let a maximální váha 130 kg. Ani handicap není překážkou . Instruktoři jsou připraveni téměř na všechno a poradí si i s vozíčkářem, člověkem se sluchovým nebo zrakovým postižením.

Kde se vzal větrný tunel?

Pro výzkum aerodynamiky se již koncem 19. století využívaly horizontální větrné tunely. Ty se po čase staly nedostačujícími a tak se začalo uvažovat o vybudování také prvního vertikálního vzdušného tunelu. Prvním člověkem, který vyzkoušel indoor skydiving, se stal v roce 1964 Američan Jack Tiffany. Tiffany v 60. letech 20. století pracoval v NASA a jeho programu Apollo, kde se větný tunel používal pro testování padáků.

Od vědeckých účelů k civilní zábavě se simulátory volného pádu začaly využívat celkem záhy. První větrný tunel určený přímo pro komerční a zábavní účely, byl vybudován v roce 1978 v kanadském Montrealu. Jeho vynálezce Jean St-Germain postavil tunel primárně proto, aby si jeho děti mohly vyzkoušet volný pád v bezpečném prostředí.

Od poloviny 80. let 20. století se začaly budovat vertikální větrné tunely už čistě pro účely zábavy a jako zdroj zážitků pro širokou veřejnost. První vznikaly v USA, ale ani Evropa nezůstala pozadu. První čistě komerční simulátor volného pádu v Evropě byl postaven ve Francii v roce 2002. V České republice pak byla otevřena Hurricane Factory (dříve Skydive Arena) v roce 2011 v pražských Letňanech. Za konstrukcí českého větrného tunelu stojí Strojírna Litvínov, která má nyní v plánu postavit několik simulátorů po celé Evropě.

Jsou tři minuty málo nebo tak akorát?

Létání v tunelu je určeno skutečně téměř pro všechny zájemce. Pokud jste naprostí začátečníci, pak budou stačit tři minuty letu. Vzduch proudí v tunelu rychlostí přes 270 km/h a koordinace pohybu dá zabrat celému tělu. I tříminutový zážitek je tak rozdělen na dva vstupy po minutě a půl. Zkušení letci mohou v tunelu létat sami nebo i ve formacích až osmi letců. Začátečníkům je ale po celou dobu k dispozici zkušený instruktor, který zpočátku koriguje pohyb a pomáhá s letem. Po chvilce ale už dokážete ovládat tělo sami a užijete si svůj let opravdu naplno. Tři minuty letu jsou tak pro začátek dostačující, ale jakmile jednou zkusíte létat, budete chtít jít co nejdříve znovu. Po deseti až patnácti minutách letu ve skydiving aréně byste měli zvládat základy letu natolik, že už nebudete potřebovat asistenci instruktora. Po této době už se pouze nevznášíte, ale začínáte si také zkoušet základní pohyby (nahoru, dolů, dopředu, dozadu, otáčky).

Kdyby Vám byly tři minuty letu ve Větrném tunelu pro začátek málo, můžete si pořídit variantu na šest, devět nebo rovnou patnáct minut a přiblížit se tak o kousíček blíž na úroveň zkušeného letce. V Hurricane Factory také nabízí přímo hodinové vstupy, které jsou určené už pro vážnější zájemce, kteří se chtějí věnovat přímo seskokům a parašutismu a nezůstávat pouze u simulátoru volného pádu.

Budu vědět, co mám dělat?

Vždycky, když zkoušíme něco nového, máme pocit, že nám to nepůjde, že nebudeme vědět, jak na to. Tento prvotní strach ale můžete v klidu vytěsnit. Ještě než se vůbec položíte na “vzduchový polštář” v proskleném tubusu větrného tunelu, ujme se vás na necelou hodinu instruktor, který podrobně vysvětlí všechno, co je potřeba před samotným vstupem znát.

Vysvětlí vám hlavně základy pohybů a komunikace. Jelikož verbálně už se pak při letu moc nedomluvíte, naučíte se při instruktáži základní dorozumívací posunky. Všechny šperky musí pryč - prstýnky, náušnice, řetízky, to všechno by se v simulátoru mohlo stát nebezpečným letícím předmětem pro vás, instruktora i samotný větrný tunel. Uvolněná náušnice vás může zranit i poškodit technologii simulátoru.

Čeho se naopak nemusíte vůbec obávat jsou dioptrické brýle. Ty si jednoduše necháte na sobě, akorát si přes ně dáte ochranné brýle. K letu nepotřebujete žádné speciální vybavení. Dostanete kombinézu, pod kterou si stačí obléct pohodlné tričko. Pak už stačí jen helma, ochranné brýle a můžete na to vlítnout.

Větrný tunel v číslech

Letová komora simulátoru je široká 4,3 metrů a vysoká 12 metrů. Vzduch ve větrném tunelu proudí rychlostí v průměru 170 - 220 km/h. Umí to ale ale rozproudit až na rychlost přes 270 km/h. Poukazy jsou k dispozici ve verzích na tři, šest, devět a patnáct minut. Jeden rezervační blok obsahuje třicet minut letového času. Jeden vstup trvá minutu a půl. Létání si užijte sami nebo vemte rovnou celou rodinu . Maximální věk není omezen, takže přizvěte i babičky a dědečky a nechce je, ať se proletí s vámi.

Článek napsala: Ivet H.

Zážitky, na které byste mohli mít po přečtení tohoto článku chuť: Větrný tunel , Větrný tunel VR Větrný tunel pro dva , Větrný tunel pro rodinu